GLASS SOUL
 

Martina Sikorová

zakladatelka Glaz Bridge a kurátorka výstavy

Fyzický odchod z našeho pozemského života je v naší společnosti téma stojící na okraji zájmu. I přesto, že napříč dějinami je tato osudová událost předmětem všech náboženství a společenstev. S tím souvisí i představy posmrtného života v podání metafyziky, mystiky či esoterismu; kam duše po smrti odchází a v jakých světech setrvává. Ve všech kulturách jsou pohřební rituály zastoupeny v mnoha formách a jejich vyústěním je uložení ostatků zesnulého; pyramidy, antické sarkofágy, katakomby, prosté hroby, rituální obětování bohům či navrácení přírodě. Celý svět zná malé i velké osobní oltáříčky a vzpomínková místa přímo u sebe doma, nebo u cesty. Existují nesčetné pietní desky, stély, jednoduše většina z nás potřebuje jakési fyzické pouto se vzpomínkou na zesnulého.

Na současných hřbitovech bývá zesnulý připomínán prostým křížem, ale také skulpturálními náhrobky, které jsou součástí tzv. funerálního umění. Od konce 19. století, po překonání církevních námitek, přestali být zesnulí pohřbíváni pouze do země a v naprosté většině dochází k jejich zpopelnění; pozůstatky jsou pak uloženy v unifikovaných urnách, které se zpravidla umisťují v kolumbáriích. S tím jde ruku v ruce i úpadek funerálního umění, které po 2. světové válce téměř unifikují přístupy a pohledy jiných kultur a území nás mohou fascinovat, inspirovat a oživit náš osobní i celospolečenský pohled na přípravu, samotný odchod i pietu. V naší knize chceme ukázat právě možnosti zjemnění těchto témat. Chceme ponoukat k tomu, aby se lidé zabývali touto neodmyslitelnou částí života ještě v době plné síly, ulevili tak pozůstalým a umožnili blízkým v těžké chvíli čistě truchlit.

Skupina Glaz Bridge se rozhodla vyvolat širší diskuzi k problematice funerálního umění. Proto jsem v roce 2022 pod názvem GLASS SOUL / PIETAS I. připravila projekt, jehož záměrem bylo vzdát úctu zesnulým uměleckými prostředky, což v minulosti bývalo zcela běžné. Určující formou je urna - uložiště pro zpopelněné ostatky zesnulého, dopisy, šperky či jiné osobní vzkazy, a nebo také objekt bez jasného obsahu pro zhmotnění osobní vzpomínky a emocí. Za východisko realizace byla zvolena skleněná materie a unikátní tradiční řemeslná technologie tavení skla do formy, která nabízí mnohem širší možnosti než klasické urny obvyklého tvaru.

K realizaci projektu jsem oslovila 21 předních českých umělců z různých oborů. Liší se věkem i svou profesionální zkušeností, působí v oblasti sklářství, sochařství, malířství, architektury, šperku nebo fotografie. Každý umělec tak mohl ze své pozice nabídnout možnost, jak vyjádřit úctu zesnulým. Autoři projektu přinesli zcela nové pohledy a přístup k tvorbě, ohýbali sklářské řemeslo po svém a tím vznikaly zcela unikátní sochy.

Tím, jak umělci pronikali do jiného oboru, odhalovali další vlastnosti umění: schopnost sbližovat různá vyjadřovací média a imaginací rušit hranice mezi stereotypy. Stali jsme se tak svědky příběhu, jak se tradiční tavená plastika v dialogu s fotografií, malbou, kresbou, kovem a šperkařskými technikami stává novým artefaktem a nabývá dalších souvislostí. Autoři se také obraceli k řadě inspirativních kultur z dalších kontinentů. Například Natalie Dufková navrhla bílé kimono inspirované pohřebními rituály Japonska.

V roce 2023 byla dokončena realizace první části unikátního projektu skupiny Glaz Bridge pod názvem GLASS SOUL / PIETAS I. První kolekce byla vystavena v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Přítomná publikace nyní představuje celou vystavenou kolekci uren a poukazuje na významné tradice a umělecká řemesla, přibližuje funerální kulturu domácí i z různých koutů světa. Je tak zároveň unikátním příspěvkem k tématu české sklářské tradice.