top of page

GLASS SOUL
 

                                           PIETAS I.

Pietas je ctnost, která nás napomíná, abychom konali svou povinnost vůči naší zemi nebo našim rodičům nebo jiným pokrevním příbuzným.

 

Marcus Tullius Cicero / 106–43 př. n. l.

Skleněná duše na CNN

Vysíláno dne 29.5.2023

Výstava 21 uměleckých skleněných děl s názvem Glass Soul / Pietas I. / návrat funerální plastiky představuje první výsledky projektu, jenž iniciovala a realizovala společnost Glaz Bridge. Kolekce zahrnuje díla umělců, kteří se zamýšleli nad funkcí funerální plastiky v dnešní společnosti.

Celkem 21 předních českých umělců z různých oborů na výstavě Skleněná duše představí své pojetí tavené plastiky prezentované do pietních schránek. Ty se tradičně používají k uložení popela zesnulého, mohou však sloužit také jako krásné umělecké předměty, které uchovávají vzpomínku na blízkého ve vašem domově. Do skleněných plastik můžete ukládat nejen popel zesnulých, ale také například jejich dopisy, šperky anebo jiné předměty, na něž se vážou vaše vzpomínky. Objekty s vámi mohou cestovat, stěhovat se jako „mobilní hrobky, pietní oltáříčky“.

Záměr Martiny Sikorové, autorky projektu, směřoval k prezentaci co nejpestřejší mozaiky přístupů k tomuto tématu. Proto byli pro realizaci projektu osloveni umělci různého věku i rozmanité profesionální zkušenosti, ať již šlo o sklářství, sochařství, malířství, architekturu, šperk nebo fotografii, módního návrhářství, architektury. Tím, jak pronikají do jiného oboru, více odhalují další vlastnosti umění: schopnost sbližovat různá vyjadřovací média a imaginací rušit hranice mezi stereotypy.

„Při výběru autorů jsem postupovala krok za krokem; kolekce se tak dotvářela, doplňovala, seskupovala a gradovala. Za východisko realizace byla zvolena skleněná materie a unikátní technologie tavení skla do formy, jejíž tradici založilo světoznámé umělecké duo – Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Jsme svědky příběhu, jak se tradiční tavená plastika v dialogu s kovem, minerály a šperkařskými technikami stává novým artefaktem a nabývá dalších významů.“ říká Martina Sikorová.

Není náhodou, že díla vznikala v českých sklářských studiích, jejichž renomé je celosvětově uznáváno: nejstarší studio tavené plastiky v Železném Brodě (Studio Lhotský s.r.o.), Janecký studio s.r.o. (Praha) a šperkařská firma Belda spol. s.r.o. Zásadní podporu myšlence projektu poskytl ateliér Klumpar (Železný Brod) v čele s Vladimírou Klumpar-Pavlik, která aplikuje i podněty inspirované svým dlouhodobým pobytem v USA. Vlastníci sklářských studií k realizaci nejenom nabídli sklářské hutě, ale jako činní umělci i pedagogové se sami stali tvůrci řady vystavených artefaktů.

„ Odchod milované osoby je těžké a emotivní období, ale uchování památky na ni může poskytnout útěchu a uklidnění. Začlenění skleněné plastiky do výzdoby vašeho domova může být také způsobem, jak oslavit život a vášně vašeho blízkého. Možná byl vášnivým milovníkem přírody a vy si vyberete nádobu zdobenou jemnými květinovými vzory. Nebo miloval oceán a vy vyberete tu, která odráží krásu, barvu a sílu moře. Výběr může být hluboce osobní zkušeností, protože hledáte nádobu, která odráží jedinečnou osobnost a ducha vašeho milovaného. Tím, že budete mít doma pietní nádobu, nejenže zachováte vzpomínku na svého blízkého, ale také vytvoříte trvalý odkaz pro budoucí generace. Může sloužit jako připomínka vlivu, který měli na váš život i životy ostatních lidí, kteří váš život obohatili. Můžete si však skleněnou plastiku také koupit sami pro sebe. Připravit a naplánovat si vlastní pohřeb má hlubokou tradici v mnoha kulturách. Společnost pak má jasná pravidla, nedojde k nesvárům či nenaplnění našeho přání při rozloučení, proto si stejně jako plánování vlastní závěti nebo svatby můžeme vychystat a rozplánovat i svůj vlastní pohřeb. Investice do uměleckého objektu je jednou z nejstabilnějších čili zároveň zhodnocujeme důstojně zhodnocujeme majetek pro budoucí generace i přispíváme ke klidu v rodině a jasnému řešení..“ dodává Martina Sikorová.

Komentovaná prohlídka výstavy

Sestřih záznamu komentované prohlídky

Vystavená kolekce má několik segmentů, často založených na spolupráci autorů napříč obory. Za zmínku stojí zvláště unikátní spojení renomovaných sklářských výtvarníků Zdeňka Lhotského a Martina Janeckého. Zdeněk Lhotský z vlastní iniciativy založil Studio Lhotský, které pokračuje ve slavné tradici české tavené plastiky. Lhotský střídá tvorbu tavených skleněných plastik, sklářský design a kovovou plastiku. Svými realizacemi přesahuje i do architektury. Tvorba Martina Janeckého se vyznačuje dokonalým zvládnutím techniky tvarování horkého skla metodou inside sculpting. Sklářské studio Janecký Studio s.r.o. se zaměřuje na plastiky, v nichž usiluje o zobrazení jedinečné lidské individuality.

Z mistrovské spolupráce povstaly Objekty I., II. založené na propojení tavené plastiky Z. Lhotského (*1956) a foukaného skla M. Janeckého (*1980). Díla svým základním tvarem připomínají stély a jejich rituální funerální potenciál.

Pozoruhodná je spolupráce studia Vladimíry Klumpar-Pavlik (1954), klasické opory české tavené plastiky, s Natalií Dufkovou (*1995), mladou módní návrhářkou (Spirála života) nebo Jiřím Beldou (*1958), významným představitelem české šperkařské školy; podílel se mimo jiné na vytvoření kopií českých korunovačních klenotů (Vesmírné hnízdo). V této souvislosti je třeba zmínit i Viktorii Beldovou (*1987), která je ve třetí generaci pokračovatelkou rodinné firmy Belda (1915). Viktorie Beldová se vedle šperku zaměřuje i na práci s různými materiály a jejich designem. Pro tavenou plastiku využila též mosaz, perly a měď (Lea(f)ve).

Ke spojení vizuálního umění – fotografie se sklem – Z. Lhotský (*1956) jako patron přizval ke spolupráci mladou fotografku Alžbětu Jungrovou (*1978), která se zabývá klasickou fotografií, koláží a videoprojekcí (Objekt). K podobnému experimentu přistoupila dvojice sklář Matyas Pavlik (*1984) a malíř Antonín Střížek (*1959), který tavenou plastiku obohatil o svoji malířskou zkušenost (Nube).

Na zcela neznámou cestu byla pozvána i řada dalších autorů, zvláště malířů, kteří se poprvé setkali s možností samostatně realizovat své představy ve skleněné materii technikou tavené plastiky. Jakub Janovský (*1984) se prostřednictvím kresby, malby, koláže a sochy dotýká řady aktuálních témat. Dalšími malíři jsou Filip Kůrka (*1993), v jehož tvorbě převládají motivy ze syrové přírodní skutečnosti při využívání technik asambláže (Goodbye to Hunting); Petr Písařík (*1968) často kombinuje malbu a sochu. Díla Petra Písaříka jsou charakterizována ideou proměnlivosti, autor využívá zdánlivě neslučitelné materiály a formy; kombinuje malbu, sochu a fotografii. Výsledkem je často monumentální prostorová instalace (URNYVÁZYLAMPY II.). Sochař, malíř, designér, šperkař, hudebník Michal Cimala (*1975) se zabývá apokalyptickými výjevy, vzpomínkami na budoucnost, experimentálními materiály, neotřelými. hudebními nástroji a hravou estetikou (ROMAN). O možnostech tavené plastiky vypovídají osobité práce Lucie Švitorkové (*1985), která jako technoložka výroby ve studiu Lhotský dokonale využila znalostí o všech postupech při práci se sklářskou materií (Memory I., II.). Dochází zde ke konfrontaci pojetí jednotné formy flakony na popel.

Tono Stano (*1960) se svobodně pohybuje mezi různými aktuálními médii se zaměřením zejména na fotografii, pro projekt vytvořil ojedinělou tavenou skulpturu (Box) (v úvodu výstavy). Architekt a pedagog Zdeněk Fránek (*1961) je autorem řady prestižních architektonických realizací, včetně sakrální architektury (PERLA I., II.).

Aby tvorba nezůstávala stále uzavřena v mantinelech tzv. užitého umění, přizvala jsem též umělce, kteří se pohybují na scéně veřejného prostoru prostřednictvím street artu a jejichž reflexe tématu přináší neotřelý vhled do celé situace.

Vladimir 518 (*1978) je výraznou postavou graffiti a hudební scény s přesahem do výtvarné tvorby a architektury; mimo jiné je autorem řady knižních publikací, ilustrací a typografických řešení (OBJEKT I., II.).

Michal Škapa (*1978) se grafity tvorbou profiloval na české i mezinárodní scéně. Vyjadřuje se za pomoci různých médií v nejrůznějších formátech, jakými jsou zejména air brush murály, prostorové a světelné objekty (BRIGHT HORSES). Skupinu uzavírá Federico Diaz (*1971), výtvarný umělec  česko ‐ argentinského původu. Pomocí  nových médií  se snaží odhalovat lidskými smysly nezachytitelné materiální elementy přirozeného prostředí. Pro svou tvorbu využívá umělou inteligenci a současné materiály (BIG LIGHT: VESSELS).

Malíř Marek Číhal (*1986) svoji tvorbu chápe jako vizuální hru mezi médii. Prostorové a světelné objekty zapojuje do architektury. V realizacích se odráží dokonalost jeho lineární kresby a osobitý kolorismus (PANTER BONBONNIÉRE).
Nezastupitelnou postavou je Epos 257 (*1982), který se prezentuje především ve veřejném prostoru. Jeho díla jsou často kontroverzní a poukazují na parametry sociální periferie (MEMENTO MORI).

Martina Sikorová

zakladatelka Glaz Bridge a kurátorka výstavy

 

Fyzický odchod z našeho pozemského života je v naší společnosti téma stojící na okraji zájmu. I přesto, že napříč dějinami je tato osudová událost předmětem všech náboženství a společenstev. S tím souvisí i představy posmrtného života v podání metafyziky, mystiky či esoterismu; kam duše po smrti odchází a v jakých světech setrvává. Ve všech kulturách jsou pohřební rituály zastoupeny v mnoha formách a jejich vyústěním je uložení ostatků zesnulého; pyramidy, antické sarkofágy, katakomby, prosté hroby, rituální obětování bohům či navrácení přírodě. Celý svět zná malé i velké osobní oltáříčky a vzpomínková místa přímo u sebe doma, nebo u cesty. Existují nesčetné pietní desky, stély, jednoduše většina z nás potřebuje jakési fyzické pouto se vzpomínkou na zesnulého.

 

Na současných hřbitovech bývá zesnulý připomínán prostým křížem, ale také skulpturálními náhrobky, které jsou součástí tzv. funerálního umění. Od konce 19. století, po překonání církevních námitek, přestali být zesnulí pohřbíváni pouze do země a v naprosté většině dochází k jejich zpopelnění; pozůstatky jsou pak uloženy v unifikovaných urnách, které se zpravidla umisťují v kolumbáriích. S tím jde ruku v ruce i úpadek funerálního umění, které po 2. světové válce téměř unifikují přístupy a pohledy jiných kultur a území nás mohou fascinovat, inspirovat a oživit náš osobní i celospolečenský pohled na přípravu, samotný odchod i pietu. V naší knize chceme ukázat právě možnosti zjemnění těchto témat. Chceme ponoukat k tomu, aby se lidé zabývali touto neodmyslitelnou částí života ještě v době plné síly, ulevili tak pozůstalým a umožnili blízkým v těžké chvíli čistě truchlit.

 

Skupina Glaz Bridge se rozhodla vyvolat širší diskuzi k problematice funerálního umění. Proto jsem v roce 2022 pod názvem GLASS SOUL / PIETAS I. připravila projekt, jehož záměrem bylo vzdát úctu zesnulým uměleckými prostředky, což v minulosti bývalo zcela běžné. Určující formou je urna - uložiště pro zpopelněné ostatky zesnulého, dopisy, šperky či jiné osobní vzkazy, a nebo také objekt bez jasného obsahu pro zhmotnění osobní vzpomínky a emocí. Za východisko realizace byla zvolena skleněná materie a unikátní tradiční řemeslná technologie tavení skla do formy, která nabízí mnohem širší možnosti než klasické urny obvyklého tvaru.

 

K realizaci projektu jsem oslovila 21 předních českých umělců z různých oborů. Liší se věkem i svou profesionální zkušeností, působí v oblasti sklářství, sochařství, malířství, architektury, šperku nebo fotografie. Každý umělec tak mohl ze své pozice nabídnout možnost, jak vyjádřit úctu zesnulým. Autoři projektu přinesli zcela nové pohledy a přístup k tvorbě, ohýbali sklářské řemeslo po svém a tím vznikaly zcela unikátní sochy.

 

Tím, jak umělci pronikali do jiného oboru, odhalovali další vlastnosti umění: schopnost sbližovat různá vyjadřovací média a imaginací rušit hranice mezi stereotypy. Stali jsme se tak svědky příběhu, jak se tradiční tavená plastika v dialogu s fotografií, malbou, kresbou, kovem a šperkařskými technikami stává novým artefaktem a nabývá dalších souvislostí. Autoři se také obraceli k řadě inspirativních kultur z dalších kontinentů. Například Natalie Dufková navrhla bílé kimono inspirované pohřebními rituály Japonska.

 

V roce 2023 byla dokončena realizace první části unikátního projektu skupiny Glaz Bridge pod názvem GLASS SOUL / PIETAS I. První kolekce byla vystavena v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Přítomná publikace nyní představuje celou vystavenou kolekci uren a poukazuje na významné tradice a umělecká řemesla, přibližuje funerální kulturu domácí i z různých koutů světa. Je tak zároveň unikátním příspěvkem k tématu české sklářské tradice.

Kolekce je ucelená a již teď je zájem vystavit jí za hranicemi naší republiky. Jednotlivé objekty si lze v rámci zakázkové výroby pořídit od několikaset tisíc korun až v řádu miliónů, dle náročnosti a požadavku klienta.

Glaz Bridge zajišťuje kompletní služby v rámci výroby a produkce práce s autory i následného servisu.

Cena za první kompletní kolekci vystavenou v UPM GLASS SOUL / PIETAS I.: 1,3 milionu eur bez DPH / DPH v dolarech.

 

 

*celková cena sbírky bez vloženého díla Michal Cimala a Epos 257.

V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat.

bottom of page